Co to ten sendvič vlastně je?
Sandwich, či česky sendvič bývá obvykle charakterizován
coby jídlo skládající se z nejméně dvou plátků chleba s jednou nebo
více náplněmi, kdy jedna nebo více stran chleba je namazána pomazánkou
zajišťující kompaktnost celého pokrmu. A pro jaké příležitosti se sendvič hodí?
V našich zeměpisných šířkách sendvič chápeme zejména coby chutnou svačinu
mezi jídly, díky kompaktnosti a vyváženosti všech ingrediencí je vhodný jako
svačina či lehčí obědy do škol a zaměstnání a v neposlední řadě coby nepostradatelná
výbava na výlety s piknikovým košem či bez něj. U nás sendvič reprezentuje
spíše něco na rychlé zakousnutí v kvapu běžného pracovního dne. Naproti
tomu ve své domovině, tedy Velké Británii a všech zemích kam noha britského
vojáka vstoupila, je potom sendvič chápán jako obědová klasika, jež takřka nemá
konkurenci. Pokud jste navštívili Londýn a procházeli se městem nejen
v době oběda, zcela jistě nemůžete přehlédnout lavičky, parky či ulice
plné posedávajících či postávajících Londýňanů hrdě debužírujících ten svůj
oblíbený. Proč se sendvič jmenuje sendvič?
Jak napovídá výslovnost, slovo opravdu pochází z angličtiny,
tedy země svého původu. První písemně zaznamenaná zmínka se nalézá v článku z
časopisu Edwarda Gibbona, kde jsou doslovně pojmenovány „kousky studeného masa“
jako sendvič. Sendvičoví historikové soudí, že název je odvozen od jména Johna
Montagu, 4. Hraběte ze Sandwich, britského aristokrata z 18. století,
nicméně ten nebyl ani vynálezcem natož pak podporovatelem samotného názvu.
Pověst nám však přináší zpověď Montaguova věrného sluhy, jež dostal od svého
pána za úkol umístit maso mezi dva chleby, aby pán mohl pokračovat v hraní
karet bez hrozby jejich umaštění. Hrabě ze Sandwiche si jídlo velmi oblíbil a
stejně tak tomu bylo i u jeho přátel, kteří vždy když dostali na tuto dobrotu
chuť, objednali si to „stejně jako Sandwich“. Další diskutovanou možností je,
že Sandwiche do tajů přípravy obloženého chleba zasvětil jeho švagr, na
švýcarském území narozený Jerome, 2. hrabě ze Salis. V jeho rodné
provincii bylo od nepaměti zvykem konzumovat „Bindengleish“ což je sušené
hovězí maso obvykle servírované na tenkých plátcích chleba. Co je na které
pověsti pravdou je dodnes předmětem mnohých debat, nicméně oficiální
životopisec hraběte Sandwiche pan Nicholas Rodger připouští, že sendviče se na
Sandwichově stole objevovaly a byly konzumovány, ohrazuje se však proti
označení hraběte Montagu za vášnivého karetního hráče, neboť jeho závazky vůči
námořnictvu, politice a umění mu pro tuto kratochvíli příliš času
neposkytovaly.
Kde se sendvič vůbec vzal?
Řekněme si na rovinu, že obložit suchý chléb nějakou tou
pochutinou je natolik intuitivní, že podobný nápad jistě musel uzrát
v hlavě člověku starověkému ne-li neolitickému. Ostatně ne vždy bylo
k dispozici nezbytné nádobí a chléb, či chlebová placka, přímo vybízí
k použití coby jednorázový talíř bez nutnosti mytí. Sendvičoví historici považují
kupříkladu jako nezpochybnitelnou zmínku o sendviči skutky židovského mudrce
Hillela (*110 př. n. l. - †10 n. l.), který si v průběhu pesahu vylepšil
dva plátky nekvašeného chleba jehněčím masem a směsí hořkých bylin. Asi
podstavně reálnější základ má středověká verze původu sendviče. Chléb u hodovní
tabule sloužil nejen k zakusování mezi jednotlivými chody ale zejména coby
prostírání. Co potom pánovi upadlo od úst, zůstávalo na chlebu a bylo věnováno
chudině. Asi nejdůležitější postavou sendvičové historie bude přírodovědec John
Ray, jenž sendvič představil Británii a ta posléze celému světu. John Ray,
který při svých cestách za zmapováním evropské fauny a flóry zavítal i do
Nizozemska, kde v místních hospodách učinil sendvičově-průlomový objev. Na
trámech v hostincích totiž měli zavěšené kusy hovězího masa, jež si hosté postupně
okrajovali na chléb namazaný máslem (belegde broodje), což byla věc
v Anglii do té doby neznámá a nevídaná. Jmenovaný John Ray se v rodné
Británii o své pozorování podělil a nedlouho poté byl již sendvič konzumován
coby nezbytný doplněk nočních pijatik či při hazardních hrách, odtud je to již
jen malý krůček k britské aristokracii, která si sendvič oblíbila coby
vyhledávané „noční jídlo“. V průběhu 19. století se obliba sendviče šíří
po celé Evropě přičemž za jeho raketový nástup vděčíme zejména průmyslové
revoluci. Vrstvený chléb s náplní a pomazánkou se osvědčil coby rychlý,
skladný, přenosný a přitom chutný oběd pro zástupy dělníků mířících do práce
v továrnách industriální Anglie. Spolu s exulanty hledajícími nové
příležitosti se sendvič přeplavil přes oceán a našel si novou domovinu, Spojené
státy americké. Zajímavostí je, že v USA se z dělnické stravy stala
spíše honosná večeře, což se změnilo s počátkem dvacátého století, kdy se
i v USA stal chléb základní potravinou a podpořil tak rozšíření sendviče
do všech vrstev společnosti. Nu a oklikou ze Spojených států a díky široké
italské diaspoře to byl již jen malý krůček k tomu, aby sendvič ovládnul středomoří.
Sendvič na cestách
Jak jsme již předeslali, sendvič skutečně zlidověl a jeho
sláva se zejména na přelomu devatenáctého a dvacátého století rozšířila doslova
do celého světa. Spolu s Brity dorazil do kolonií a zejména v Indii
zapustil velmi hluboké kořeny. V řeči hindu se chléb řekne „roti“ a jedná
se o nekvašenou, tenkou chlebovou placku, britští kolonialisté tedy vybičovali
na maximum svou invenci a nabídli Indům sendvič pod značně inovativním názvem „double
roti“. Díky oblíbenosti sendvičů název natolik zdomácněl, že dnes se takto
označují všechny druhy pečiva z kynutého těsta a to i v případě, že
není upraveno do charakteristického uspořádání sendviče. Z exotické Indie
se přenesme do nám dobře známého středomoří. Jak bylo zmíněno, sendvič nám
drobnou oklikou přes USA doputoval zpět k Evropským břehům, tentokrát do
slunné Itálie. A nebyli by to Italové, aby si jej nepřetvořili dle svých
představ a nedali mu ryze italské jméno, aby už na věky mohli tvrdit, že
prapůvodní sendvič je jejich vynálezem stejně jako Pizza (původem
z Řecka), nebo těstoviny (původem z Číny). Jelikož anglické
„sandwich“ je pro Itala nevyslovitelné, přispěchal známý literát a novinář Gabriele D'Annunzio (*1863 – †1938) a vytvořil
naprosto nové slovo „Tramezzino“. Slovo samotné nic neznamená, nicméně
v něm vidíme základ slova „mezzo“, tedy česky mezi a zdrobňující „-ino“, tedy
„malé jídlo s něčím mezi“. Tramezzino se následně uchytilo a název se dnes
používá zejména pro velmi kvalitní chléb určený pro výrobu sendvičů. Italům tak
patří velký dík nejen za vylepšení pečiva, ale zejména za použití surovin
typických pro středomořský region, což posunulo sendvič na úplně novou úroveň a
rozšířilo receptury o nové chutě. Slovníček výrazů pro sendvič:
Sandwich – anglicky spisovně
Sarney/Sarnie – anglicky slangově
Butty – severní část Velké Británie
Sanger – slangově Austrálie, Irsko
Pokud chcete vyzkoušet nejnovější sendvičové trendy a ochutnat pravé italské tramezzino, neváhejte navštívit www.breadgap.cz
